IČO: 186 29 059


Kontakt:

Haima CZ se sídlem:
Klinika dětské hematologie a onkologie
V Úvalu 84
Praha 5 - Motol
15006

Tel.: 777 650 600



 

Zima s Haimou 2009

10.4.2009

Lyžák. Při pronesení tohoto slova se občas stále ještě osypávám. Ne proto, že bych nebyl příznivcem zimních sportů, naopak. Vzpomínky mě ale ženou nějakých 6 let nazpět, kdy jsem byl spolu s ostatními studenty prvního ročníku nejmenovaného středočeského gymnázia nahnán do nijak zvlášť přitažlivé ubytovny kdesi za Železnou Rudou. Když si naše parta adolescentů se záchvaty smíchu přečetla na nástěnce denní režim, který sestával prakticky pouze z „příprav“ (Za všechny: Příprava na odchod na oběd. Odchod na oběd. Oběd. Příprava na odchod z oběda. Odchod z oběda. Příprava na polední klid. Polední klid……každá z činností přitom měla svou na vteřinu přesnou časovou dotaci…), bylo veselo. Když jsme zjistili, že je to míněno smrtelně vážně a že vrcholem smyslu pro humor našich učitelů bylo promítání 90 minutového filmu o přenášení váhy a točení na lyžích z osmdesátých let, veselost nás počala poněkud opouštět….

Ne na každý lyžařský kurz je ale nutné vzpomínat takhle. Nemusíte být zrovna sněženkami a machry, abyste si týden na horách užili. Stačí být haimákem nebo haimačkou. Kdo že to ti haimáci jsou a co dělají? Jezdí už skoro 20 let na letní a zimní tábory se sdružením Haima, www.haima.cz , kde se učí lyžovat, chodí plavat, jezdí na kole, hrají fotbal, vyráží na výlety a tak dále a tak podobně. Je jim šest, jednadvacet, ale klidně i přes padesát. Jsou z celé republiky od Plzně přes Prahu a Brno až k Ostravě. Chodí do školky nebo na zdrávku, studují strojařinu, pracují v novinách nebo třeba v pojišťovně. Spojuje je jedna jediná, o to ale zásadnější věc. Tou je Klinika dětské hematoonkologie v Praze – Motole. Takový haimák totiž většinou prodělal leukemii, ze které se dostal díky obětavosti a péči motolských doktorů a sester, občas podstoupil transplantaci kostní dřeně, často je ale se sdružením Haima svázán úplně jinak.

Na tom ale nezáleží, cíl a důvod, proč každou zimu vyrážíme do Krkonoš, máme všichni stejný. Dáváme dětem, které mají za sebou měsíce či roky strávené mezi pár bílými stěnami, šanci dostat se zpět do kolektivu a mezi nové kamarády. Učíme je lyžovat, setkáváme se s těmi, kteří mají Motol už jako dávnou vzpomínku, jedeme si na hory užít spoustu srandy a hlavně si zlepšit náladu. To je ten hlavní cíl, který se naplňuje sám, bez naší zvláštní pomoci. Aby také ne – 8. - 15. březen 2009 v Peci pod Sněžkou k tomu nabízel všechny předpoklady. Hned první den nás přivítalo dvacet centimetrů nového prašanu, který překryl pár problematických zelených fleků na sjezdovce Smrk, přes noc hezky přituhnul, a tak nás čekal týden báječného lyžování.

Azyl nám letos už počtvrté poskytla Smíchovská bouda, paráda jako každý rok, fajn správci, přátelská obsluha. Když k tomu připočtete nejlepší bandu dětí a vedoucí, co prý „prudí tak akorát“ a ještě to podtrhnete skvělou atmosférou, kterou naše chata přímo na Zahrádkách má, dostanete skvělý výsledek. I když naše zimní tábory mají svá specifika, jezdí s námi vždy alespoň jeden lékař z hematoonkologie a někteří z nás ještě dokončují léčbu, na horách pořád dostávají injekce a léky, jinak než obloukem v pluhu týden stejně nezahájíš. Pár nelyžařů, kteří si na dvě prkna stoupli poprvé až v pondělí, už druhý den naprosto samostatně brázdilo sjezdovku u lesa, takže později přišlo na další pilování lyžařského stylu. První družstvo, ve kterém byli naši nejstarší a zároveň nejlepší lyžaři, stihlo za týden projet všechny pecké vleky a sjezdovky včetně s bravurou zvládnuté „černé“ na Hnědém vrchu, dvojka a trojka pak dováděly nad naší chatou, na sjezdovce Klondike, ale nakonec i na sjezdovce Zahrádky.

Kritický třetí den nabídl příjemný pěší výlet na Černou horu, cestou zpátky pak koulovačku, jaká se sluší a patří…a že ten sníh krásně držel…a díky nové sněhové nadílce došlo další den i na trénink jízdy v hlubokém sněhu. Večery nám pak krátily všemožné hry a soutěže včetně diskoték, které si děti vyprosily každý druhý večer.

Ale co by to bylo za lyžařský kurz, kdyby nebyl zakončený slalomem? V sobotu tedy čekalo na zhruba třicítku lyžujících haimáků a haimaček 13 branek, postavených na sjezdovce Zahrádky III nad Smíchovskou boudou. Vzhledem k náročnosti trati, která jistojistě předčila i svahy posledního mistrovství světa v lyžování, měly děti i jejich závodící vedoucí povolené jedno kolo na zkoušku. Průběh závodu pro Vás zaznamenal Jiří Fremuth z Českého Rozhlasu Hradec Králové, díky jeho laskavému souhlasu si jeho průběh můžete poslechnout zde. Po dvou hodinách sportovního zápolení se naši závodníci odebrali ke cateringu a dopřáli si regeneraci (Dali si oběd, následoval polední klid). Poslední večer se všichni dočkali předávání diplomů za výkony na svahu i mimo něj. Díky štědrým sponzorům, mezi které patří zejména magazín SNOW a ski areál Pec pod Sněžkou, si všichni odnesli dárky, včetně 10 předplatných SNOW na příští sezonu pro nejzarputilejší lyžařky a lyžaře. Vše zakončila závěrečná „taneční párty“.

Všichni známe ten pocit, když po týdnu krásného lyžování zabalíme přeskáče, lyže, helmu, oblečeme džíny, sedneme do auta nebo autobusu a vydáme se zpět některého z šedivých a zablácených českých měst. Takové svírání kolem žaludku jsem cítil během návratu ze Stubaie, Tignes, Dachsteinu, Hinteru a mohl bych pokračovat ještě dál. Ne ale během návratu z Pece.To Vám totiž nechybí jenom hory, nebudete vzpomínat ani na manšestrovou sjezdovku v půl deváté ráno. Budete vzpomínat hlavně na těch čtyřicet jmen, která se Vám za týden vryjí hluboko do paměti. Budete se těšit na další rok, na další HAIMU, která je větším vrcholem sezony, než týden kdekoli v Alpách.

Libor Procházka Čtenář, předplatitel, fanoušek a věčný dlužník magazínu SNOW